Nové přírůstky
Za posledních 40 let se mnohonásobně rozrostly sbírky galerie, protože se konají vlastní nákupy a mimoto galerie získala řadu mecenášů, kteří jí věnují výtvarná díla ze svého majetku, ať se jedná o umělce, nebo o sběratele. V tomto smyslu byl nejcennějším přírůstkem dar, který galerie získala prostřednictvím historičky umění Anny Fárové, kdy se podařilo získal část pozůstalosti fotografa Josefa Sudka, jehož sbírka měla mimořádnou hodnotu. V tomto konvolutu se nacházel velký počet prací Františka Tichého, převážně z jeho pařížského období. Významným přínosem byl i dar Anny Hůlové, ve kterém byly obrazy malířů působících na začátku 20. století, a kresby a sochy Jana Křížka, které po konání roudnické výstavy darovala galerii jeho manželka.
Brodská Eva /1937/
Tichý hlas, 1983, gobelín, vlna, 200 x 130 cm
Získáno darem autorky v roce 2005.
V roce 1983 zakoupila galerie od Evy Brodské gobelín „Světlo“, který je jednou částí diptychu. Její druhou částí je „Tichý hlas“. Tato dvě díla byla vždy vystavována společně, takže je v této souvislosti měli možnost diváci spatřit na mnoha místech u nás i v zahraničí – naposledy v Jindřichově Hradci. Po skončení této výstavy se Eva Brodská rozhodla, že obě díla mají zůstat v jedné sbírce. Galerie neměla finanční prostředky na zakoupení „Tichého hlasu“, a proto se autorka rozhodla jej galerii věnovat.
Cosentino Rossella /1968/
Margini, kombinovaná technika, světlo, akryl, dřevo, sololit 120 x 70 cm
Získáno darem od Fondazione Rossella Cosentino v roce 2005.
V roce 2005 navázala Rossella Cosentino z italského města San Giovanni La Punta kontakt s roudnickou galerií. Na základě vzájemných jednání nabídla ještě téhož roku galerii do sbírky svůj obraz darem, protože projevila zájem být v této, podle ní velmi významné, sbírce zastoupena. Ve stejném roce byl obraz převzat a zařazen do sbírkového fondu.
Vaca Karel /1919–1989/
Chiméra, 1966, olej, sololit, 61 x 80 cm
Získáno darem v roce 2005.
V roce 1995 uspořádala roudnická galerie výstavu malířského a scénografického díla, filmových a divadelních plakátů Karla Vaci. Byl na ní prezentován i obraz „Chiméra“, patřící mezi stěžejní díla poetické abstrakce, které se Vaca věnoval téměř po celou dobu tvůrčí práce. „Chiméra“ náleží do období snových obrazů, kde se vzpomínka proměňuje v přelud.
Jasan Zoubek /1956/
Golgota, 2006, vápenická žula, v. 108 cm
Získáno darem autora v roce 2007.
Jasan Zoubek se rozhodl věnovat sochařství možná i proto, že žil celý život mezi sochami. Jeho otec i matka se tomuto povolání věnovali s plným nasazením. Přestože měl před sebou silné osobnosti, takže bylo pro něho těžké nalézt vlastní výtvarný projev a neopakovat, to co vstřebal z jejich díla, nalezl vlastní vidění světa a odpovídající sochařský tvar.Jeho skulptury přesvědčují o síle představivosti a pravdivosti myšlenky, která vede jeho ruku. V roce 2007 Galerie moderního umění v Roudnici n.L. uspořádala jeho výstavu, po jejímž skončení se Zoubek rozhodl, že do sbírky galerie daruje sousoší „Golgota“.
František Skála /1956/
Krajina se smrkem, 1986, malované dřevo, papír, 120 x 56 cm
Získáno koupí v roce 2007.
František Skála patří k světově uznávaným umělcům a o jeho tvorbu projevují zájem prestižní galerie. Galerie moderního umění v Roudnici n.L. jeho dílo sleduje již několik let. V roce 1994 jej poprvé představila na výstavě „Povídej mi pohádku“, která byla zaměřena na ilustrační tvorbu pro děti a mládež. Zde bylo možné seznámit se např. s kresbami k autorské knize „O velkém putování Vlase a Brady“. „Krajina se smrkem“ patří k základnímu dílu jeho rané tvorby, v níž se již objevují znaky jeho pozdější tvorby, zaměřené na přírodní realitu a její přetvoření do uměleckého artefaktu, v němž různé prvky přejímají jinou úlohu, než jaká jim v přírodě náleží.
Rudolf Volráb, /1933 – 1969/
Co zbylo z kruhu, 1965 – 1966, olej, plátno, 81 x 155 cm
Získáno koupí v roce 2007.
Rudolf Volráb patřil k předním představitelům umění šedesátých let 20. století a zaznamenával jeho proměny. Po raných prací, kdy jej zaujal informel, začal experimentovat, včleňovat do obrazu lidskou postavu ve smyslu Nové figurace i abstraktního umění a pracoval i s umělými hmotami. V jeho předčasně opuštěném ateliéru zůstala řada významných prací, protože po jeho smrti se v důsledku normalizace po roce 1970 začalo na jeho dílo zapomínat. Obraz „Co zbylo z kruhu“ je dílem, v němž je synteticky zachycen jeho tvůrčí odkaz, který spojuje figurální i nefigurální polohu.